KARLU ŠTEFÁNKOVI - IN MEMORIAM

Karel Štefánek - malíř života.

Karel Štefánek už není mezi námi - v tom přeneseném i doslovném slova smyslu, neboť jeho mysl dokonale zatemnělá alkoholem a zoufalstvím nad sebou samým nad neschopností srovnat věci vezdejší tak, aby byly pochozí - jej žene divoce do ústí jeskyně Chámovy, stejně jako stovky bezedných zoufalců na ulicích velkoměst. Tam také jednou Karla potkáme, ale nikdo si nebude moci být jist, zda jde o stejnou osobu téhož jména... Jenže Karel je vysokoškolák, nositel kultury národa.

Malíři jsou na úbytě, alespoň "ti praví" - nefalšovaní umělci, ne mediální kokrháči.
Karel je jedním z těch "pravých", "hrubozrných", "nefalšovaných" - místy i svým osudem jakoby vystřiženým ze známých "story" Utrillů - litrilů, věčně nalitejch a s podroušenou myslí, ale s duší čistou. Tak čistou, že se do ní nevejde ani pud sebezáchovy.

Jeho dny jsou zdá se sečteny, na tomto poli již není mnoho bojovníků. Většina spolužáků přesedlala na jiný obor, nejčastěji typu "noční hlídač", mnozí změnili "téma" jinak, další s korouhví v ruce bojují s osudem jak jen to jde. Že by ale někdo maloval " pro pravdu života" není mi známo. Živnostenský list: "umělec". Lidé tohoto druhu zdá se vymizeli se státními stipendii a podporou umělců. "UMĚLEC" se stal nežádoucím druhem, jakomsi hmyzem plahočícím se po špinavé podlaze, jakýmsi neobratným živnostníkem podřadného významu. Jeho produkt je "měřen" na metry a měřítko úspěšnosti - jako počet prodaných metrů....

S primitivismem tohto druhu se setkávám denně, a rozhodně nemám dost sil čelit tomuto názoru argumenty. Tupou a desgustující relativizaci uměleckých hodnot přinesli lidé jejichž jedninou hodnotou jsou peníze, medializace, welness a moc. Devastace je téměř úplná, a i když její důsledky jsou doposud latentní, její pronikání obyvatelstvem zrůdné a všudypřítomné. Hodnotový žebříček uměleckých výkonů je degradován na "prodal" "neprodal". A přesto jsou umělci, kteří jsou hodni toho jména a této stavovské cti - a neprodají. Prostě proto, že kašlou na welness, medializaci - peníze a moc.

PS: Karel (Miroslav Štefánek)zemřel nedlouho po napsání tohoto blogu nde 10.6.2008. Smuteční oznámení.

GALERIE OBRAZŮ Z TVORBY
23.05.2008 foto Josef Hlaváček (NOKIA E51)

Od Guttenberga k virtuální grafice, aneb sdělení o síle okamžiku

Jurney from Guttemberg to virtual graphics

Traditional techniques of printmaking inspire a sense of nostalgia through their association with craftsmanship and their indisputable haptic quality, the fact that one can touch “the thing”, smell the printing paints, and observe the gradual changes as paper begins to age and colours acquire the patina of time. From this point of view, the traditional printmaking technique is irreplaceable and these qualities are precisely what distinguishes it from modern visual communication channels bound to bits, bit maps, hard discs... The paradigm of a transitional state pointing to the new horizons of the virtual world is characterised by the highly fluctuating and fluent values of contemporary visual arts. The erosion of value levels is an expression of insecurity and the groping search for new qualities in the changing nature of the visual technique and its end results. Such catharsis is associated with a whole series of excesses and aesthetic declines, as seen from the perspective of classical aesthetic values, linked with an incredible, almost perverse acceptance of remarkably incompetent individuals and groups. On the whole, the state of the contemporary visual arts may be seen as a period of decadence – fertile ground for the growth and creation of new values and search for new foundations. The world of virtual reality thus becomes an entirely new space in the contemporary cultural framework, creating a paradox of a reality received inside an intangible virtual world. It appears that virtual graphics will have to be accepted as a further entirely autonomous and original graphic technique with a specific visual language allowing communication on all the usual visual-communicational channels except the haptic. New transmission technologies and the possibilities they open up for processing creative output have shifted the communicative capacity of virtual graphics from the dignified and static level towards frantic digital speed. A work of art created in this manner can subsequently be consumed within seconds on an entirely different location on the planet. This all changes the cultural framework in which visual artists move – it forces the artists to search for new techniques and technologies to facilitate their expression and creative processes. One of the roles of a visual artist is increasingly that of a facilitator, a kind of organiser of visual sensations mediating an aesthetic experience through a mosaic of purposefully chosen artefacts substituting for the traditional visual art approach and part of a process that began sometime at the end of the last century. The thematic cycle of detailed individual portraits “TEATRUM CURRICULUM” is a unique attempt to capture virtual graphic methods creatively. The cycle is an attempt to seize the transient moment of life, a certain suspension in time, carrying a message about the human being, its character, its mood in a moment of no return. Perhaps somewhat romantically, but with documentary precision, the cycle offers information about the people of the third millennium with their joys and sorrows – about life that wears away, slowly at first but ultimately diminishing very quickly and thus fulfilling its existence. The unique technique of recording highly detailed likenesses made possible by the impression of faces on glass allows for an almost personal contact and experience of meeting the model in an ephemeral intangible moment of his or her existence.


Josef Hlaváček
N / B 1952, Czech Republic VZ / EDU 1981–1986 Akademie výtvarných umění / Academy of Fine Arts, atelier volné grafiky / Free-style Graphic Atelier (prof. Ladislav Čepelák), Praha / Prague 1986–1990 Akademie výtvarných umění / Academy of Fine Arts – interní aspirantura / graduant (prof. Ladislav Čepelák), Praha / Prague PO 1986–1989 California society of printmakers, USA; od / since 1996 HOLLAR, Praha / Prague; UVU V / E (výběr / selection) 2000 Galerie9 Klokočná, Czech Republic 2002 Galerie Licht Bild, Bielefeld, Germany KV / GE (výběr / seletion) 2002 Galerie Hollar, Praha / Prague; 2002 Půlstoletí proměn moderní grafické tvorby, Česká grafika / Czech Graphic, Czech Republic; Jubilanti Hollaru, Mánes, Praha / Prague 2000, 2006, 2007 Grafika roku, Praha / Prague S / C Národní galerie / National Gallery, Washington D.C. USA; Národní galerie / National Gallery, Praha / Prague; Muzeum grafiky / Print Museum, Národní galerie / National Gallery Mexico; Národní galerie, Gíza, Egypt; Slovácké Museum Uherské Hradiště, Czech Republic O / A 2007 zvláštní cena časopisu Grapheion / Special Prize of Grapheion Revue, Grafika roku / The Print of the Year, Czech Republic 1986 2. cena / 2nd Prize, INTERGRAPHIC, Berlin, Germany 1989 Cena za grafiku / Prize for graphic KOBE, Japan

„TEATRUM CURRICULUM“ Cyklus portrétů

Klasické grafické techniky vyvolávají nostalgii pro svoje spříznění s řemesly a nepopiratelnou hapticitu, čili možnost se „té věci“ dotknout polaskat ji dotekem ruky, cítit vůni tiskařských barev, pozorovat proměny v čase tak jak postupně papír stárne, a barvy dostávají patinu času.
Z tohoto hlediska je klasická grafická technika nenahraditelná a je to také to jediné co odděluje klasické grafické techniky od moderních vizuálně komunikačních kanálů současnosti zakletých v bitech , souřadnicích , vypálených v hard discích a CD-OMech.

Paradigma přechodného stavu směřujícího k novým obzorům virtuálního světa je charakterizováno velmi proměnlivými až těkavými hodnotami současného výtvarného umění. Narušení hodnotových stupňů je výrazem nejistoty a tápání při hledání nových kvalit v proměnlivosti použité výtvarné techniky a jejích výstupů. Tato katarze je provázena řadou excesů a estetických poklesků – bráno z hlediska klasických estetických hodnot, ale také zcela neuvěřitelnou, až zvrácenou akceptací zcela nekompetentních jedinců a skupin, celkově tak lze nahlížet současný stav výtvarného umění jako období dekadence – živné půdy pro vznik a tvorbu nových hodnot a hledání nových východisek.

Svět virtuální reality je tak zcela novým prostorem v současném kulturním rámci vytvářející paradox přijímané reality v nehmatném virtuálním světě. Zdá se, že bude nutno přijmout virtuální grafiku jako další zcela samostatnou a svébytnou grafickou techniku umožňující specifickou výtvarnou řečí komunikaci na ve všech obvyklých vizuálně-komunikačních kanálech, s výjimkou hapticity.

Revoluční, nové technologie přenosu a možnosti zpracování tvůrčích výstupů posouvají schopnost komunikativnosti virtuální grafiky z roviny důstojně statické do frenetické rychlosti digitální vizuální komunikace.Vytvořené výtvarné dílo tak během okamžiku může být konzumováno na zcela jiném místě planety. To vše zásadním způsobem mění kulturní rámec v němž se pohybuje výtvarný umělec a to jej nutí nalézat nové techniky a technologie vyjadřování a tvůrčích procesů. Jedna z rolí výtvarného umělce se stále více podobá facilitátorovi jakémusi organizátorovi vizuálních vjemů zprostředkující estetický prožitek pomocí mozaiky cíleně vybraných artefaktů nahrazujících klasické výtvarné pojetí, jež je součástí procesu počínajícího někdy koncem minulého století .

Osobní pokus o tvůrčí uchopení virtuálních grafických metod je tématický okruh detailních osobních portrétů „TEATRUM CURRICULUM“. Cyklus je pokusem o zachycení prchavého životního momentu, jakousi stopkou v čase, nesoucí poselství o lidské bytosti, jejím charakteru, náladě o bytosti v momentě k němuž již není návratu. Možná trochu romanticky, ale s dokumentární přesností poskytuje informace o lidech třetího tisíciletí s jejich radostmi, smutky - o životě, který zpočátku zvolna později velmi rychle ubývá a naplňuje tak svou existenci. Unikátní technika snímání velmi detailní podoby umocněná otiskem tváře na sklo umožňuje téměř až osobní kontakt a prožitek setkání s modelem v prchavém neuchopitelném okamžiku jeho existence.

Josef Hlaváček
Praha 29.srpna 2007
http://josefhlavacek.jinak.cz/

Umění, peníze a IMAGE

Je to už léta co vlastnictví kvalitního obrazu patřilo ke společenským povinnostem a salónní diskuze o stylu malby či tématu bylo společenskou nutností horních deseti tisíc. Dnešní diskuze v těchto kruzích se rozhodně netýkají podrobností o malebných zákoutích toho, či onoho obrazu, témata jsou mnohem prozaičtější a odpovídají spíše pragmatickým požadavkům doby.
Postavení výtvarného umění se tak mění v rámci soudobého kulturního rámce a jeho proměny se odrážejí ve společenském životě.

VÝTVARNÁ SCÉNA V ĆECHÁCH
Základním znakem soudobého výtvarného umění nejen v českých zemích je absence jednotného „vůdčího“ stylu, výtvarného názoru a naopak jeho neskonalá rozmanitost, množství tvůrčích stylů, východisek a forem.
Navíc velké množství jiných „vizuálních“ vstupů daných zejména mediálními prostředky, reklamou, skvělým designem soudobé průmyslové výroby rozmělňuje koncentraci na vnímání díla jakožto uměleckého činu, čili „artefaktu“ do těžko identifikovatelného, nejasného bodu, někde na pozadí naplnění estetických potřeb současného spotřebitele.
Tato situace na druhé straně přináší nekonečně velkou možnost výběru, od galerijních donjuanů, přes klasické akademiky, po experimentátory, elévy ale také patlaly nejrůznějšího formátu.
Současná výtvarná scéna vedle přemnožení stylů v mnohých směrech odráží stav hluboké nekompetentnosti dané politickými změnami a konzervací skupin galeristů a teoretiků, které pod rouškou odporů vůči starým pořádkům konzervují pořádky ještě starší.
Tím se hluboce deformuje hodnotový žebříček kvality výtvarného díla, významu jednotlivých generací a zařazení umělců .
Za takové situace si vybrat „svého“ autora a vybrat dobře je poměrně složitý úkol. Tím nejjednodušším filtrem je vlastní estetické hledisko. To ovšem nezaručuje „návratnost“ vložených investic a je kriteriem pouze v případě, že si prostě chcete udělat radost. Mít vlastní originální a dobře umístěný obraz rozhodně zvýší Vaši prestiž.

JAK SE V ORIENTOVAT NA TRHU SE SOUDOBÝM UMĚNÍM?
V současném trhu s výtvarným uměním se tak projevuje několik tendencí:
1) Tlak úspěšných galerií na vytváření svých „jmen“ , neboť jedním z charakteristických prvků současného trhu s uměním je především to, že se neprodává kvalita, nýbrž „JMÉNA“. Po vzoru zavedených tržních mechanik je tak nutno nejdříve vstoupit mediálně do povědomí, stát se tak jakousi „celebritou“ – čili všeobecné známým jménem, poté je pravděpodobný vzestup zájmu o díla takového autora, byť mohou (ale nemusejí) být pochybné kvality po stránce výtvarné.
2) Komercionalizace ve smyslu podbízivé lascivnosti
3) Eskalace falešných uměleckých stylů, kdy za „Umění“ je mnohdy vydávám naprostý nesmysl vzniklý pravděpodobně někde ve stodole.
4) Vydávání nevydařených „uměleckých“ kousků za umělecký záměr, a z toho vyplývající falšování kvality uměleckého díla a jeho překrytí „renomovaností“ a to i deklarovanou.
Z povahy výtvarných umělců vyplývá, že ti pracovití , kteří soustavně pracují na prohloubení své umělecké práce většinou jaksi nestihnou být také dobrými manažery vlastní produkce a tak to nezřídka končívá tím, že takový „opravdový“ umělec je nakonec nucen si vydělávat naprosto jiným způsobem na obživu, než vlastní výtvarnou prací a postupem času jeho kontext se současným uměním úplně vymizí. V této souvislosti se projevuje absolutní absence koncepční podpory umělců v zájmu zachování kulturní kontinuity národa. Dovolím si poznamenat, že pro české vlády od r. 1990 je mnohem důležitější podporovat orbu, než malbu.
Na druhé straně neznám mnoho tzv. „úspěšných“ umělců, kteří mají „jméno“, kteří by byli zároveň opravdu dobrými umělci, takže se zdá, že být umělcem a být zároveň úspěšným se vylučuje. Výjimka ovšem potvrzuje pravidlo.

VÁŠ OBRAZ, VAŠE IMAGE.
Luxusní dům, k tomu náležející auto a na stěně haly umný samorost od souseda, nebo šikovně rámovaná reprodukce, či dokonce plakát by Vás okamžitě prozradil!
Chcete-li být opravdu „in“, chce to skutečný originál. Skutečný - se vkusem vybraný obraz Vás nezpochybnitelně zařadí do společenské elity – a to i v případě, že jste nedopatřením nedokončili ani základní školu.

MĚJTE „SVÉHO“ MALÍŘE.
Nic není tak složité, aby to nebylo řešitelné.
Jste-li ve stavu, že si můžeme dopřát nějakou tu radost v podobě obrazu, grafiky, sochy nebo jste okolnostmi nuceni se tímto nákupem zabývat, nezbývá, než si vybrat z následujících možností:
1) Obrátit se na dobrou galerii, která nám svým profilem vyhovuje a buď dílo vybrat sami, nebo si nechat poradit galeristou.
2) Chceme-li si zajistit možnou míru jistoty o kvalitě umělce, jehož dílo jsme se rozhodli zakoupit, je nutno vždy si nechat potvrdit ve kterých významných zahraničních galeriích je tento umělec zastoupen. Zdá se, že zastoupení v domácích galeriích nemá valnou výpověďní hodnotu, neboť domácí kultura je v zajetí vlivných gangů, které nevybíravými metodami diktují vlastní názor nerespektujíce celou šíři kulturní fronty.
3) Vybrat si výtvarné dílo na základě vlastního úsudku a dopřát si tak hřejivý pocit donátorství a vědomí, že nákupen takového výtvarného díla podpoříme tvorbu, jejíž estetické hodnoty nám vyhovují a jsou nám blízké, bez ohledu na vývoj tržní hodnoty takového výtvarného díla
4) Koupit jméno. Pokud možno historické, časem prověřené. U takového nákupu, prostřednictvím aukce za odborného poradenství, lze zajistit, že vložená investice (alespoň ve střednědobém horizontu) rozhodně nebude pasivní – a z hlediska dlouhodobé finanční strategie je vhodnou formou konzervace finančních prostředků ve většině případů se značným profitem. U tohoto typu nákupu platí, že čím větší a starší „jméno“, tím větší jistota profitu.
Časy divoké privatizace minuly, společenský majetek je převeden do soukromých rukou, nastává čas se zabývat také trochu uměním. Možná Vás to napadne po nějakém důležitém jednání a cestou domů po úspěšném dni se zastavíte v galerii na rohu a začnete uvažovat o opravdu vlastním obraze. Věřte tomu, je to něco úplně jiného, než koupit jenom další auto.
A jednu radu závěrem. Nikdy nikoho nežádejte obraz pod jakýmikoliv záminkami zdarma. Výtvarné dílo je zboží které má svou cenu a to i v případě dočasného zapůjčení a tomu snad jistě každý rozumí.

Výtvarné dílo a virtuální prostředí

Rozprava na téma vizuálního výtvarného, uměleckého díla v kontextu digitálních virtuálních technologií na pozadí soudobé estetiky jakožto prostředku vizuální komunikace. Poznámky k východiskům a cílům orientace na uvedené téma diktované praktickými potřebami výuky.

Obsah
1. Východisko pro rámec tématu, pojmosloví 1
2. Symbol - komunikace - sémiotika ve virtuálním prostředí 2
3. Virtuální a reálné vývarné dílo. 4
4. Prostředí virtuálního, digitálního světa a reálný svět 6
5. Výtvarné dílo ve virtuálním prostředí 9
6. ESTETICKÁ DISTANCE - INDIVIDUÁLNÍ INTRPRETACE.. 10
Závěrem několik poznámek k osobním motivacím. 13
Bibliografie: 15

1. Východisko pro rámec tématu, pojmosloví
Problém pojmů, pojmosloví, vymezování pojmů je zásadní pro srozumitelnost komunikace, pro pochopení obsahu sdělovaného, pro možnost vzájemné interakce mezi subjekty a možnost komunikace na bázi stejného pojmoslovného jazyka. Důležitým faktorem je také sjednocení struktury kulturního pozadí, popř. vzájemné uznání a pochopení kulturních diferencí v časové ose a celé škály dalších faktorů (m.j.osobní, společenské atd.) ovlivňujících chápání jednotlivých pojmů, vztahů, východisek a pod.
Pro tuto složitost vzájemné komunikace je nutno pro předkládané téma rámcově vymezit pomyslné mantinely operačního prostoru, v tomto případě „prostředky vizuální komunikace ve virtuálním prostředí“, neboť bez vymezení tohoto rámce - a tím i záměrnému pomíjení mnoha velmi komplikovaných vztahů, které se všemi směry prolínají nejen daným oborem, ale všemi směry interdisciplinárně s plnou vahou tohoto významu, neboť doslovně řečeno : všechno souvisí se vším.
Na povrchu věcí se zdá být vše zřejmé, avšak při hlubší penetraci se projevují hluboké strukturální vazby s odkazy na příbuzné, vzdálené a velmi vzdálené vědní obory. Nejde tedy jen o první plán vztahu mezi estetikou, uměnovědou, psychologií a pod., ale zcela pokradmu také o strukturální poznatky z fyziky, matematiky, analogie s poznatky v biologii, nadto podpořené všeobecnou inspekcí vše zastřešující filosofie až se mnohdy zdá, že za vším je vlastně bůh, náboženství, či mystika.
A upřímně řečeno něco sjednocujícího, znepokojivého za tím vším opravdu je. Něco, pro co jsou lidé ochotni a nuceni přemýšlet o smyslu své existence, o vzniku a zániku života, o běhu světa kolem nás. Pravda však bude zřejmě velmi prostá, nikoliv mystická. Stejně jako nevyužitý genetický potenciál lidského genomu, jehož skryté sdělení již máme na dosah - a obsahem tohoto sdělení je pravděpodobně geneze lidstva, rozuzlení jeho gnozeologického vývoje. Velmi podobně pravděpodobně dochází se vzrůstajícími obecně gnozeologickými znalostmi, ale hlavně s hluboce strukturálními poznatky ve všech vědních oborech k jejich vzájemnému postupnému prolínání jak ve smyslu zprostředkování pojmů, mechanizmů zkoumání a sdělování výsledků výzkumu, tak ke vzniku nových vědních oboru, které na počátku jakoby paradoxně proti proudu vymezovaly nové pojmy, struktury, metody, aby poznenáhlu bylo zřejmé, že mnohé je již vyřčeno jinými obory.

2. Symbol - komunikace - sémiotika ve virtuálním prostředí
Umění jakékoliv epochy je relativně velmi přesně determinováno mnoha různými faktory, které umožňují rekognozkaci každého uměleckého díla, jeho zařazení do časové osy všeobecného kulturního pozadí.
Poměrně chaotický stav hodnotového žebříčku současného „Umění“, je zjevně determinován komplexními faktory stavu a úrovni společenského a technologického vývoje, ale zejména fatální změnou aplikovaných komunikačních médií, jež jsou determinovány soudobými technologiemi a značným dopadem aplikace teorií psychologické účinnosti současných masových prostředků vizuální komunikace. O důležitosti vizuálního sdělení svědčí fakt, že 80% informací přijímaných člověkem z okolního prostředí přichází do mozku zrakem. zpracovává naše vědomí pomocí zrakových vjemů.
Nejde tedy o okrajovou záležitost, jak by se mohlo zdát, nýbrž o snahu o pochopení řádu věcí zcela zásadního významu. Vizuální vjemy, informace jakéhokoliv obsahu zpracované do výtvarných zkratek, pomocí kresby, fotografie, linie, barvy, tvaru a v poslední době navíc silně podpořené interaktivitou a zvyšujícím se množstvím přenášených dat - a tím informací , dále masovým vstupem počítačové gramotnosti mají - a zřejmě budou mít dalekosáhlý vliv na posun kulturního pozadí celého lidstva, charakteristiku estetických norem a koherentně i na způsob myšlení celé lidské komunity.
Všechny tyto prostředky navíc umocňují nejen finanční, průmyslovou, ale také kulturní, estetickou, informační globalizaci. Unifikují hodnoty dříve autonomních kultur národů, a tato tendence se velmi dramaticky zrychluje s množstvím přenášených dat, dostupností digitální technologie a počítačovou gramotností.
Tento trend a souhrn uvedených faktorů dále vytváří tlak na zhušťování toku dat, jejich snazší a zřejmější čitelnost, masovou použitelnost, čili m.j. internacionalizaci znaků, symbolů a tím zrychluje spirálu komunikačních technologií a jejího významu. Tento trend bude nepochybně znamenat velký tlak nejen na schopnosti jednotlivce přijímat, selektovat a vyhodnocovat obrovské množství informací, tedy procesu jehož jsme již dnes svědky, ale zejména bude vyžadovat velké množství specialistů pro zpracování a distribuci tohoto množství informací, tedy následně na přípravu odborníků.
Agresivní nástup digitální technologie konce 20 století, jehož jsme byli v nedávné době svědky otevřel pandořinu skříňku virtuálního světa. Pohlédneme-li pod víko do jejích útrob, obsah nás ohromí množstvím svými mnohostrannými možnostmi, problematickou kategorizací, relativismem a chaotičností pojmů, množství estetických stylů, a zejména neuchopitelností formy, jež na druhou stranu poměrně přesně charakterizuje stav současného rozvoje lidské komunity a bezprecedentně ohromující nástup digitální technologie do života každého jedince. Mysl je dezorientována, marně hledá záchytné body jistoty založené na klasických principech estetiky 19. a 20 století, na základech klasické fyziky věrné karteziánským ideálům.
Abychom se domohli alespoň nějaké počáteční orientace je nutné přijmout .... ..“rituál, obyčeje a náboženství, jimž je každý podroben a jež mu poskytují orientaci.“ (*“Culture, Psychyatry and Written Word“ in Psychiatry, listzopad 1959, str. 315)
Vývoj odehrávající se ve světě vizuální komunikace má extremně strmou křivku vývoje ve smyslu použitých vizuálních prostředků, množství sdělovaných informací, obsahu, formy a zejména určité subkultury digitální estetiky, která je strukturována v přímé závislosti na charakteru a možnostech použitého média.
…“ Různé interpretační základy, které přinesla masová média naznačovaly, že věci jsou v tutéž chvíli pravdiví i nepravdivé“.
(* McLuhan Člověk média a elektronická kultura, Výbor z díla,JOTA, Brno 2000, str.10)

3. Virtuální a reálné vývarné dílo
Stojím před Pollockovým obrazem plným neklidných kmitajících linií jež svou mono-chromatičností navozují hloubavou atmosféru velké hudební plochy.....
„Základní poznatek z této oblasti můžeme shrnout v tezi, že umělecká díla jsou společenskými fakty. Vznikají jako výsledek činnosti člověka v konkrétním společenském kontextu a pouze na pozadí společenského kontextu nabývají svého smyslu.“
(*Květoslav Chvatík, Strukturální estetika, str. 49, Host, Brno 2001)
Příčin vyhodnocení určitého artefaktu jako uměleckého díla je celá řada, avšak dominantními faktory jsou zřejmě
1) kulturní kompetence vnímajícího subjektu v daném bodu časové osy,
2)kontext „figury a pozadí“, kdy zcela neznámý předmět vytržený z jemu
přirozeného prostředí je vložen do zcela nového kontextu jako ikona, představitel, nosič množiny informací vložených do tohoto kontextuálního vztahu se svébytnou významovou rovinou jež reprezentuje právě onen dlouhodobý emocionálně podbarvený kontext s recepcí na intuitivní úrovni.
Avšak i tato všeobecně uznávaná interpretace (Chvatík, Zuzka) daného problému má svá úskalí. Co s artefakty, jež vytaženy ze smetiště, či volně pohozené na ulici přesto upoutají naší pozornost svou neodbytnou přitažlivostí pro své domnělé umělecké kvality a za zcela neočekávaných okolností nás osloví a započne velmi intimní rezonance vedoucí k uměleckému prožitku. Zde je na vině zcela zřejmě úroveň a struktura kulturní kompetence vnímajícího subjektu. Tak jako tak, kontakt je bezprostřední, osobní mnohdy doprovázený haptickou zkušeností, či jinými smyslovými zážitky a zejména v této komplexnosti smyslových vjemů je podstata rozdílu mezi artefaktem reálným a artefaktem zprostředkovaným elektronickými a jinými nosiči.
U virtuální výtvarného díla jsou zkušenosti percepce velmi ostře redukovány na výlučně zrakovou zkušenost, až platonovsky znějící příměr….
Tato dvojí reflexe - na jedné straně realita reflektovaná a přetavená výtvarným umělcem do výtvarného díla, které již samo o sobě reprezentuje artefakt je ještě na druhé straně silně zredukovaná na dnes ještě převážně dvojrozměrný odraz tohoto artefaktu v prostředí indiferentního světa digitální magie reprodukované zobrazujícím zařízením v dvourozměrné ploše monitoru.
Sugestivní paralela, jako by Platon volnými slovy již před staletími popisoval stejnou realitu této virtuální vize ve své jeskyni stínů….
Odpovědí na otázku, zda dílo vzniklé ve virtuálním prostředí je výtvarným, uměleckým dílem, artefaktem připraveným na určitém pozadí kompetentnosti stát se a být plnohodnotným výtvarným dílem připraveným přinášet umělecký prožitek, a to přes svůj jepičí život determinovaný délkou reprodukce na časové ose je nutno zcela jasně říci ano. Ano takto vytvořený artefakt může být specifickým uměleckým dílem se svými výlučnými charakteristikami danými možnostmi transmise ve virtuálním digitálním prostředí. Jednotícím faktorem, je společenský konsensus.
„ Ve své předběžnosti pro nás tato teze znamená zatím jen tolik, že umění vzniká, rozvíjí se a působí v konkrétním kontextu společenského celku, že je součástí celkové společenské struktury určité doby a jenom z těchto strukturních souvislostí může být objasněno.
Je-li určitý text, určitý objekt, určitá činnost uměleckým faktem nebo ne, nám může garantovat pouze společenský souhlas, souhlas určité společenské skupiny. umělecký fakt lze konstituovat pouze na základě jeho společenských souvislostí, jako součást celkové společenské struktury ve významu Durkheimovského normujícího společenského vědomí. Jde o vědomí a jednání přesahující individuální vědomí, o skutečnost nadanou vlastní existencí, ustavenou mimo dosah přání jedince, tedy o objektivní společenskou strukturu“
(*Květoslav Chvatík, Strukturální estetika, str. 49, Host, Brno 2001)
4. Prostředí virtuálního, digitálního světa a reálný svět
ANALOGIE, SYNTÉZA, INTUICE navazující procesy
Univerzita chce vždy fakta, důkazy a argumenty. Avšak tyto striktní požadavky vedly mnohdy v historii k akademické zaslepenosti, „díky bohu“, ale spíše díky dnešnímu liberálnímu způsobu uvažování danému stupněm rozvoje poznání jsme však již poněkud dále. Rebelie, a ne-standardy ve vědě jsou v zájmu všeobecného pokroku tolerovány, nebo přímo povoleny, - i když jenom někdy, někde a jenom z části, jinde jsou přímo vyžadovány jako výraz progresivity myšlení.
Od víry utišující existenciální bolesti, přes analogickou gnozeologii dospělo lidstvo rychle k abstrakcím, syntéze opřené o hluboké znalosti vyplývající z penetrace do struktur problémů a jejich rekognozkace ve dvacátém století až po interdisciplinaritu a prolínání vědních oborů dnešních dnů. Dávajících tušit nové obzory vědění, nové významné pokroky ve způsobu uchopení existence světa ve pomyslném třetím tisíciletí. Tento intuitivní proces poznávání jakoby uzavíral smyčku Heglovou triádou napříč historií zpět k víře. Avšak víře kvalitativně jiné, sjednocující poznatky z mnoha vědních oborů, z nekonečných kvantitativních změn vedoucích k novému vědomí o struktuře tohoto světa jako jediného, neopakovatelného vzájemně propojeného celku.
(Naše modrá a hlavně dosud živá planeta je oním bohem, kterého je třeba uctívat a přinášet mu oběti ve formě omezování spotřeby, úcty k životu, přirozené skromnosti a nezneužívání osobní, hospodářské, či politické moci.)
„Prostředí dnešního člověka je tak komplexní, že se nedá srovnat s žádným předcházejícím prostředím. Mrakodrapy, ulice a jejich kaleidoskopické vibrace barev, výlohy a jejich mnohonásobné zrcadlené odrazy, tramvaje a automobily produkující divokou simultaneitu vizuálních podnětů, kterou nelze vnímat v rámci zděděných vizuální zvyků..........
Složitou interakci jednotlivých mechanických částí nelze pochopit staticky, abychom je mohli vnímat, musíme pochopit její pohyby“ ..... „tedy vidění, které počítá s kvalitami změny, vzájemného pronikání a simultaneity“. (*McLuhan, Člověk, média a elektronická kultura, str.291, JOTA, Brno 2000)
Tento stav věcí se odráží nejen ve formě, ale i v obsahu vizuálních umění.
Dominantním prostředím se postupně stává virtualita reprezentovaná digitálními technologiemi.
Alespoň nepochybně v kvantitativním dopadu na počet obyvatel. Na počátku třetího tisíciletí, díky světově propojené síti se tento frenetický rytmus jakoby zrychluje, zvyšující se objem přenášených dat umožňuje přesnější zobrazení, vyšší míru výběru, interaktivity dané vyspělostí uživatelského prostředí/rozhraní a svým způsobem tak reprezentuje formu komunikace, která věrně kopíruje stav společenského vědomí a rozvoj lidské komunity.
„.... než začalo dítě chodit do školy , zažilo doma smyslovou a vztahovou revoluci, která výrazně změnila jeho senzorickou existenci a jeho duševní procesy.“ jak komentuje tento proces McLuhan.
(* McLuhan Člověk média a elektronická kultura, Výbor z díla,JOTA, Brno 2000, str.231)
Dopad je fatální. Předznamenává kvalitativní změnu nikoliv v šíření informací, ale v jejich konzumaci, selekci, manipulaci danou zvyšující se dostupností zdrojů jakékoliv kvality a množství. Tento dominantní faktor komunikace bude nepochybně klást zvyšující se nároky na srozumitelnost velmi kompaktních souborů informací, čili paradoxně abstrahování pomocí znaků, abstrakt jevů. Sémiotika výtvarné a grafické virtuální subkultury jako podhoubí nových ucelených systémů přenosů informací se již projevila masovými analogickými symboly jakožto znaky dříve v prostředcích masové komunikace ikonami reprezentujícími ucelený zhuštěný soubor informací velmi přesně charakterizující obsah svou charakteristickou formou s typickými odkazy na přesně determinované cíle (hipies-květiny, punk-Bodyho kaligrafické písmo a pod.) Avšak tento obor má rozhodně velmi široký horizont a jeho mohutný rozvoj lze teprve očekávat. Vyspělost sémiotické zkratky v mžiku ozřejmující velký soubor informací a zkracující tak vzdálenost mezi percepcí a vnímajícím subjektem, ale zejména úroveň její virtuální estetiky jsou teprve v plenkách a její význam lze tušit spíše z nastávajících potřeb, než z konkrétního rozvoje.
V této souvislosti nelze nepoznamenat, že zejména subkultura virtuální reprezentace (websites) je značně deformována výtvarným analfabetismem programátorů, kteří jsou prvními architekty těchto informačních nosičů - a je dosud do nepřehlédnutelné míry poznamenána nejen technickými omezeními, ale zejména procesní setrvačností běžně užívaných schémat, ale i na pochopitelných snahách používat zavedené ověřené systémy bez ambice přinášet strukturálně/generačně/vývojově nové metody. Nicméně technologický tlak je neúprosný. S rozvojem nových uživatelských rozhraní jakými jsou např. produkty pro tvorbu interaktivní grafiky, kdy vnímající subjekt je vyzván ke spolupráci, je nucen se spolupodílet na vytváření obsahu a mnohdy i formy sdělovaných informací přináší i do tohoto oboru lidské činnosti nové světlo. Vzrůstající význam tak bude mít náročná příprava kreativců - odborníků těchto a příbuzných oborů.
Digitální svět je nutno pojmout jako soudobý komunikační nástroj.
“Dnešní člověk si vytvořil extenze prakticky všeho, co kdysi dělal tělem. Vývoj zbraní začíná zuby a pěstmi a končí atomovou bombou. Oblečení a domy jsou extenzí biologického termoregulačního mechanizmu člověka. Nábytek nahrazuje dřepění a sezení na zemi. Elektrické nástroje, brýle, televize, telefony a knihy, které mohou přenášet hlas časem i prostorem, jsou příklady fyzických extenzí. Peníze jsou prostředkem k rozšíření dosahupráce a k jejímu uchování. Dopravní síť má dnes má dnes stejnou funkci jako kdysi nohy a záda. Všechny hmatatelné věci, které člověk vytvořil, můžeme pokládat za extenze toho co člověk kdysi dělal svým tělem, nebo nějakou zvláštní částí svého těla. “
(* McLuhan Člověk média a elektronická kultura, Výbor z díla,JOTA, Brno 2000, str.231)
A mezi takové extenze patří i virtuální realita reprezentovaná digitálními technologiemi konce 20 století.

5. Výtvarné dílo ve virtuálním prostředí
Smyslem práce je porovnat vlastnosti výtvarného díla vytvořeného ve virtuálním a reálně hmotném prostředí. Rozdíly stanovit pomocí pomyslných vrstev, všimnout si definovatelných diferencí a poukázat na rozdíly v metodách výuky při tvorbě reálného a virtuálního díla.
1) Formální vrstvy, jejich charakteristika, interakce mezi vrstvami.
Formální rozklad výtvarného díla popř.jakéhokoliv vizuálního vstupu na vrstvy, lze chápat jako pomocnou metodu pro rozbor jeho architektury a vzájemných vztahů mezi jednotlivými součástmi (vrstvami) výtvarného díla.
Každé výtvarné dílo (obecněji vizuální vstup) obsahuje množství vzájemně interagujících vrstev. Pro účely srovnání je nutné se omezit na velmi redukované abstrahující výklady jednotlivých charakteristik.
Výtvarné dílo - vizuální vstup virtuální dílo (pouze vizuální percepce)
reálné dílo (provedené v materiálu)
jeho digitální forma
vrstva rozložení ploch – kompozice
vrstva lineárního členění
vrstva barev a barevných vztahů
vrstva literární – příběh, didaktika


vrstva realizace v materiálu
vrstva vlivu prostoru a světla
vrstva haptické recepce
vrstva latentních a archetypálních významů
vrstva rozložení ploch – kompozice
vrstva lineárního členění
vrstva barev a barevných vztahů
vrstva literární – příběh, didaktika
vrstva časové osy
vrstva virtuální formy (digitalizace)


Rozdíly v architektuře výtvarných děl tvořených v reálném a virtuálním prostředí jsou z tabulky zřejmé, a jejich význam a vzájemná interakce bude popsána v připravované práci.
Z uvedeného vyplývá, že výtvarné dílo provedené klasickou metodou, má jistou výhodu perceptuální rezonance ve smyslu latentních vztahů k bazálním zkušenostem, k historické paměti, materiálovému provedení a zejména prostorovým a světelným vztahům, ale také z toho vyplývající charakteristické emocionální komunikaci.
Výpověď transmitovaná prostřednictvím klasického výtvarného díla obsahuje dlouhodobou rezonanci na emocionální úrovni.
Virtuální dílo naproti tomu má spíše komunikačně informativní charakter, postrádá vrstvy jež umožňují dlouhodobou rezonanci na emocionální úrovni, avšak obsahuje rezonanční zkratku v podobě abstrahujících znaků , které umožňují temporální analytickou syntézu zahrnující množství významů, tedy komunikační technologii na kvalitativně nové úrovni.

6. Estetická distance – individuální interpretace
„Díky ohraničenosti estetického objektu, smyslu a intenci celku může recipient dospívat v průběhu recepce k jemným emocionálním rozlišením, k pocitům detailně rozlišeným, které odpovídají uchopování diferencí a kontrastů tvořícího se estetického objektu. Toto vnímání kvalit jako emocionálního rozdílu, tedy pocitů, se ale odehrává, na rozdíl od běžné zkušenosti, v limitované svéře estetického objektu, v jediném plánu (z hlediska emocí), v jediném kvalitativním a významovém poli, společné oblasi estetického objektu a subjektivityv sebereflektujícím estetickém postoji. I emocionální kvality se tedy podřizují "nadvládě" estetické distance, estetické funkce objektového pólu situace a integrují se s dalšími estetickými kvalitami.“
(*Vlastimil Zuska, Estetika, str.103, Triton 2001)

„Emoce jsou tak aktuálně vnímaným souborem změn (kvalit) tělesného stavu (...) spjatých s příslušným mentálním obrazem, představou, modelem situace, iniciovaných percepcí, imaginací, konceptualizací a kategorizací.“
(*Vlastimil Zuska, Estetika, str.104, Triton 2001)

Emocionální, podprahové soubory informací se tak stávají samostatným komunikačním kanálem, jazykem kterým komunikuje naše vědomí v několika vrstvách zároveň a jejich intuitivním združováním teprve vznikne souborná informace jako nositel zcela exaktního sdělení. Bodyho kaligrafické písmo, aniž by vnímatel byl jakkoliv poučen, (avšak determinován svým kulturním pozadím a vlastní úrovní kompetence) ihned signalizuje: "punk" - "punková kultura"! Jiných příkladů by byla celá řada!
„V průběhu recepce estetického objektu, případně na jejím konci jde o estetickou hodnotu účinku na recipienta, tedy o hodnotu vztahovou, relační.“
(*Vlastimil Zuska, Estetika, str.110, Triton 2001)
„Často je takové hodnocení označováno za intelektuální, či racionální a je hlavní náplní umělcké kritiky.“
(*Vlastimil Zuska, Estetika, str.111, Triton 2001)
Někde v tomto bodě je vyjádřena nadřazenost „intuitivní komunikace" jakožto oboustranného procesu mezi vizuálním dílem a receptorem, pro jeho schopnost okamžité syntézy abstrahujících informací a následné komplexní analýzy této komplikované syntézy zahrnující množství významů a vrstev sdělení do jednolitého proudu myšlenek do jednotného velmi zřetelně srozumitelného sdělení, mnohdy do jediné věty, nebo slova, čili velmi jednoznačné a obecně sdělné interpretace.

Vlastimil Zuska ve své Estetice mluví o narativitě a textu, o potlačení textuality ve struktuře vizuálních děl. Toto potlačování textuality - narativity je však pravděpodobně pouhou restrukturalizací obsahových významů estetických, uměleckých, emocionálních sdělení jakýmsi novým komunikačním kanálem daným charakterem soudobých digitálních technologií.
Obsah a forma je vždy úzce propojena.
Intuitivní zpracování vizuálních informací na bázi digitálních nosičů sebou nese množství koherentních vrstev, které suplují restrukturalizovanou textualitu na abstraktní znak obsahového významu, který nepotřebuje obsahovat faktor narativity, aniž by však ztratil schopnost narativního sdělení. M.j. pravděpodobně redukují nutnost estetické distance na intuitivní propust, pomocí které jsme schopni absorbovat vizuální sdělení do srozumitelného kon-textuálního a tím také narativního obsahu.
Fixace takto restrukturalizované textuálnosti ukotvuje dlouhodobý význam vzájemné komunikace mezi dílem a recipientem, avšak za pomocí kvalitativně jiných soudobějších prostředků - intuitivních podprahových analýz, jež jsou ve své výsledné přímočaré sdělitelnosti mnohem účinnější. Zdánlivá neschopnost estetické distance je substituována mnohem zákeřnější intuitivní absorbcí abstraktních znaků nesoucích mnohovrstevnatá informace o kultuře, estetice a jejích normách a mnoha jiných, aniž by pro usnadnění srozumitelnosti komunikace musela obsahovat narativní vrstvu.
Impakt takových sdělení má pro recipienta fatální důsledky. Od změny hodnot estetického hodnotového žebříčku, přes změny parametrů a preferencí osobního života až po změny v psychické struktuře individua.
"Narcistní sebezahledění ega do vlastních prožitků mění průnik potenciálu, nabízeného nosičem estetického objektu, a vstřícného vědomí recipienta, na jehož základě vzniká "klasický" estetický objekt, v sebezavinutou egosféru, která se estetického stimulujícího pole dotýká pouze v tečně (v bodě intuitivní podprahové analýzy - pozn.autor.) - v bodě aktuální přítomnosti, a vyžaduje proto neustálé sycení novými podněty bez strukturace a rámce , který by umožnil tuto strukturaci a konstituci "plného" estetického objektu. Narcistní já ztrácí schopnost empatie, sebepřesahu a postojové změny"
(*Vlastimil Zuska, Estetika, str.128, Triton 2001)

Problém však netkví v restrukturalizaci sdělení samé, nýbrž v kvalitě řeči, kterou tato sdělení používá. Umělecká a výtvarná kvalita těchto sdělení má proto velmi zásadní význam na formování tohoto rámce estetického vnímání ovlivněného dosud nezaužívanými parametry se všemi svými specifikami.
Celá tato revoluční situace dokládá pouze kontinualitu proměnlivosti forem života a na nich závislém obsahu. Domněnka, že umění končí s ohledem na "narušení horizontu percepce a horizontu estetické recepce principem průhlednosti a nástupem transparentního horizontu."
(*Vlastimil Zuska, Estetika, str.129, Triton 2001)
je tedy samozřejmě jednou z možných interpretací, avšak podle mého názoru až příliš intelektuální, artistní, nereflektující trvalou kontinuitu života, jeho zákonitostí a kontinuálních proměn.
Soumrak dějin ještě nenastal!
Avšak se stupněm rozvoje lidské komunity, s technologickými změnami přenosů informací přicházejí nové (např.virtuální) formy komunikace, které sebou ovšem nesou estetické, umělecké hodnoty klasických forem ve zhuštěné, abstrahované formě restrukturalizované textuality v podobě znaků zapsaných do imaginárních souborů bitových dat.


Závěrem několik poznámek k osobním motivacím.

Jako výkonný výtvarník v oboru volná grafická umění s relativně úspěšným zastoupením v depozicích různých světových galerií (http://josefhlavacek.jinak.cz) a s bohatými zkušenostmi s tvůrčím procesem jak ve volném, tak v komerčním umění jsem byl shodou okolností přiveden k potřebě radikální změny pracovního nástroje.
V poslední čtvrtině dvacátého století - s dramatickým nástupem výpočetní techniky do všech oborů lidské činnosti, které velmi dramaticky zasáhlo i grafický design a volná grafická umění bylo nutné z mnoha praktických důvodů vyzkoušet a uplatnit nové nástroje, postupy a metody umělecké práce.
S touto změnou vyšly na povrch znovu otázky, jež se zdály být po 12 letech tovaryšení ve výtvarném oboru vyřešeny. S novými pracovními nástroji, s novými médii, nosiči bylo nutné znovu buď popřít, nebo implementovat základní normy uměleckého snažení, metod práce, ale také metody hodnocení a posuzování, hodnotový žebříček, a pod.
S tímto stavem souvisí moje dlouholetá snaha najít odpovědi na základní otázky jakými jsou např.
1) je virtuální prostředí vhodným, nebo spíše - je li vůbec nosičem uměleckého díla, je uměleckým dílem obraz,kresba, jejíž vizuální formou je pouze bitový zápis a nemá žádnou jinou reálnou formu existence …
2) jaké jsou parametry, jež determinují kvalitu takového "virtuálního" výtvarného díla…
jinými slovy - co je to umělecké dílo - v tomto kontextu a podobně.
Vzhledem k mému původnímu zaměření se proto budu úzce specializovat na interakci mezi transmisí a percepcí vnímajícím subjektem, specifickou charakteristikou a parametry, determinancí výtvarného vizuálního díla v kontextu současných digitálních technologií.
Se vznikem nových výtvarných oborů jakým je bezpochyby interaktivní grafická tvorba je, přicházejí nové velmi komplikované nároky na příslušné pedagogy, kteří ve velmi krátkém časovém horizontu jsou nuceni se vyrovnat s interdisciplinaritou uvedeného oboru sahající od důkladné SW dovedností, znalostí v oboru HW výpočetní techniky, základy programování, přes klasické výtvarné vzdělání, filozofii, estetiku, až po teoreticko-gnozeologickou přípravu nového oboru, ale také absorbci pedagogických dovedností a schopnosti přiměřenými prostředky předat své znalosti a zkušenosti. To znamená vysokou míru přizpůsobivosti, široký rozhled napříč mnoha vědními obory, zájem o nové vědecké objevy, schopnost objevovat, akceptovat a obsorbovat trendy ve všech uvedených oborech - a mnoho dalšího. M.j. například není prostě technicky, ani prakticky použít zavedené metody výuky grafiky, správy barev a používání malířského , či grafického nástroje jakým je PC.
Cílem je tedy ozřejmit relativné známé korelace ev. koherentnost pohledu tradiční teorie výtvarného umění, k dosavadním kulturně a historicky definovaným hodnotám, ve vztahu k novým nosičům vizuální a umělecké informace, estetiky a jejích vzájemných vztahů, a také ve vztahu k dosavadním poznatkům v této oblasti.
V této souvislosti bych na jedné straně uvítal značnou míru tolerance při posuzování předložené práce, neboť je v podstatě souhrnem velmi intimních úvah na daná témata, vycházejících spíše z osobních, praktických zkušeností vyvolaných aktivní činností v oboru počítačové grafiky.
Při úvahách na dané téma bych se rád pokusil o velmi "autorský pohled na věc" avšak při respektování několika základních parametrů:
1) Obecný respekt k dosavadním, obecně uznávaným lokálním (míněno českým, či evropským) estetickým normám.
2) Akceptace soudobé umělecké a historické teorie
3) Absence ambice stavět jakési jiné, nebo nové základy, ev. teorie
4) Úzká specializace na grafická, interaktivní, multimediální umění vedená praktickými požadavky při mé pedagogické práci na VOŠVH (http://www.hollarka.cz )
V této fázi jde spíše o prvotní pohled na skizzu budoucí mozaiky podpořené rozšiřujícím studiem a zpracováním jednotlivých částí zadaného tématu.
Na druhé straně si uvědomuji, že teprve podrobnějším studiem uvedených jevů lze dojít k hlubšímu poznání v uvedené oblasti. Jako aktivní výtvarník očekávám dramatickou investigativní, intelektuální práci, jež pomůže ozřejmit, popř. přesněji vymezit a ujasnit rozbouřenou hladinu myšlenek a pojmů.
A to je cílem předpokládaného studia.


Josef Hlaváček Mg.A.
Bibliografie:
Vlastimil Zuska, Estetika, Triton 2001

Chvatík Květoslav Strukturální estetika Host, Brno 2001

Ladislav Kesner Muzeum umění v digitální podobě.








Utitz, Petr: Dějiny estetiky
Brno: FI MU, 1997.

Marshall McLuhan,
Člověk, média a elektronická kultura,
JOTA, Brno 20

V.Flusser
Za filozofií fotografie. Praha 1994

Elearning – jako podpůrná metoda výuky.

V rámci dlouhodobé strategie rozvoje počítačové podpory výuky v Laboratoři biokybernetiky a počítačové podpory výuky (vedoucí: MUDr. Jiří Kofránek) na Ústavu patologické fyziologie. Při 1.LF UK (vedoucí: Prof. MUDr. Emanuel Nečas, DrSc.) byla vyvinuta podpůrná metoda výuky formou interaktivních on-line kurzů jež využívají nejmodernějších technologií k podpoře výuky.

Metoda spočívá v podpoře výuky pomocí eLearningových setů jak pro 1. lékařskou fakultu,
Atlas fyziologie tak pro experimentální eLearningovou výuku Interaktivní grafiky na VOŠVH v Praze pod patronací Laboratoře biokybernetiky a počítačové podpory výuky při 1.LF.UK.

Z hlediska zkušeností nabytých za dobu vývoje lze eLearning dělit do tří základních kategorií:
1) Výklad-tutoriál
2) Modely a simulátory
3) Testy

1) VÝKLAD-TUTORIÁL - Úvod do výuky (interaktivní výukový kurz).

Podstatou eLearningových kurzů koncipovaných jako „Úvod do výuky“ je souhrnná, interaktivní a velmi komprimovaná informace jejímž posláním je úvod do problematiky přednášené látky.

Množství zásadních informací přenesených datově v krátkém časovém úseku je umožněno jejich selekcí při výrobě, oproštěním od vlivů prostředí, interpersonálních vztahů a jiných rušivých vlivů. Náplní takto připraveného eLearningu tak mohou být obsáhlé souhrny vědomostí oproštěných od podružných informačních šumů, které se zákonitě vyskytují při živé přednášce a zároveň tedy mohou velmi účinně působit jako obecný úvod do problematiky.
eLearning se tak stává vedle současných informačních zdrojů (odborná literatura, přednášky, audio) dalším, paralelním informačním kanálem s vydatným množstvím odborně strukturovaných informací.

Základní charakteristikou tohoto informačního nosiče je, že tyto informace jsou doplněny o bohatý audio-vizuální a interaktivní obsah, který zásadním způsobem obohacuje a ozřejmuje verbální výklad.

Pokud studijní skupina obdrží příslušný odkaz na takto připravený eLearning před zahájením výuky, může se obecně seznámit s obsahem budoucí přednášky z dostupného eLearningového kurzu a na konkrétní “živou“ přednášku přijít již s poučením a obecnou informovaností o dané problematice. V praxi takovýto postup přináší značnou úsporu času, zvýšení efektivity a přehlednosti výkladu. Ušetřený čas je pak možné věnovat detailnější výuce a prohloubit tak významně její kvalitu a efektivitu.

Jako příklady lze uvést například kapitolu Atlasu fyziologie:
„ Metabolizmus železa a jeho poruchy“ ,
nebo : „ Základy EKG: Svodové systémy“



2) MODEL - SIMULACE

Jedním z nejefektivnějších eLearningových nástrojů jsou modely a simulace. Ty umožňují průběžné on-line interaktivní ověřování výkladů a výuky pomocí simulátorů v mnoha oborech lidské činnosti.
Simulátory jsou tvořeny:
- interaktivní grafikou
- výpočetním modelem
jejíž výsledkem je audiovizuální, interaktivní simulace nějakého jevu, procesu apod.
Ústav patologické fyziologie při l.LF UK využívá simulátorů a modelů vytvořených v Laboratoři biokybernetiky a počítačové podpory výuky k objasnění procesů probíhajících v organismu, jako například:
Mechanické vlastnosti kosterního svalu
Modely regulace ve fyziologickém praktiku
Fáze srdečního tepu

Komplexní přístup k eLearningu včetně verbálního výkladu a simulací lze demonstrovat na kapitole:
„Elektrické vlastnosti myokardiální buňky“.

Tvorba modelů a simulací ovšem vyžaduje obsáhlý multidisciplinární tým, značné odborné zkušenosti, dokonalou týmovou spolupráci odborníků z mnoha oborů lidské činnosti a v neposlední řadě dostatek času, organizačních schopností a také finančních prostředků. Z tohoto hlediska je Laboratoř biokybernetiky a počítačové podpory výuky Ústavu patologické fyziologie 1.LF.UK zcela vyjímečným a unikátním zařízením.

3) TESTY

Jednoduché interaktivní testy jsou nedílnou součástí eLeraningového procesu, které umožňují ověření dosaženého stupně efektivity výkladu eLearningovou metodou a zároveň umožňují zpětnou vazbu a vyhodnocení dosažených znalostí.
Elektronické testy jsou v současné době v Laboratoři připravovány.


Josef Hlaváček Mg.A.

Laboratoř biokybernetiky a počítačové podpory výuky
Ústavu patologické fyziologie při 1. LF UK v Praze


Praha 10.dubna 2007

Vystavil Josef Hlaváček v 7:12 0 komentářů
Efektivní e-Learning v praxi


Efektivní e-Learning v praxi jako moderní podpůrná výuková metoda výkladu v praktické výuce

Ve všech případech efektivního e-Learningu platí pravidlo „KISS!“
1. Sociální skupina – nutná součást efektivního e-Learningu (metody a verifikace)
Podstatou každého efektivního e-Learningu je schopnost aktivní vzájemné komunikace mezi přednášejícím a posluchači prostřednictvím internetu a to na vyšší úrovni, než je pasivní email. Jde o to nevnímat eLearningové metody jako pasivní předávání informací, ale jako dynamický proces probíhající v čase za aktivní účasti posluchačů. K docílení aktivní účasti je nutné vytvořit tzv. sociální skupinu, kde působní vzájemné vazby mezi přednášejícím (netmoderátorem) a členem skupiny Je nutné připravit posluchače na očekávání událostí a jejich aktivní účasti na tomto procesu:
Vytvořte velmi jednoduchou databázi (skupinu) emailů o velikosti jednotky (třídy, kruhu, účastníků kurzu,předmětu a pod.) Posluchač by měl znát své kolegy.
Navažte první kontakt – PŘED ZAHÁJENÍM VÝUKOVÉHO CYKLU! V první zprávě uveďte kdo jste a čím se budete zabývat – holými větami.
uveďte link na nějaký velmi jednoduchý, ale velmi atraktivní multimediální příklad (www.physiome.cz/ukazky/krevni_desticka_organely_do_zluta.swf)
Zároveň vytvořte velmi jednoduchý individuální dotaz, formulovaný tak, aby každý člen skupiny mohl rychle odpovědět snadno a individuálně. Nezapomeňte zadat termín, do kdy mají účastníci odpovědět. (nebojte se být zábavní!) Podstatou tohoto kroku není „správná odpověď“, ale nastartování komunikačního procesu.....
Členové skupiny, kteří se neozvou, je nutné zejména zpočátku individuálně vyzvat k odpovědi!!!, pokud se některý člen skupiny neozve, je velmi nutné zjistit příčinu, protože se nemůže zúčastnit efektivního e-Learningu...
2. Parametry efektivního eLearningu
(problém kategorizace bude zpracován zvlášť, pro tento příklad je uvedena forma e-Learningu jako podpora výkladu.)Efektivní eLearning musí splňovat několik základních parametrů:
Obsah Efektivního e-Learningového kurzu musí být velmi krátký a stručný, týkající se pouze základů probírané tématiky. (Detaily je nutné probrat až při přednášce, popř. možné odkázat pomocí „linků“ na podrobnou informaci, popřípadě doplnit odkazem na textové zdroje...).
Látka musí být velmi zřetelně vysvětlena tak, aby byla snadno pochopitelná již po prvním poslechu. (pokud jde o obsáhlejší látku je nutné vytvořit jednotlivé moduly).
Všechny informace musí být maximálně zhuštěny (detaily při přednášce). Maximální časovou délku je nutno odvodit od náročnosti obsahu, obecně však 3-10 min max. + tlačítkový test.
Dynamika přednášky pomáhá v soustředění na dané téma (ideální formou by mohla být krátká atraktivní show s multimediálními ukázkami).
Zajímavě zpracovaná látka podporuje koncentraci.
Interaktivita je nutná! (minimálně ovládání + tlačítkový test).
Hudba na pozadí je atraktivní možností, stejně jako jakákoliv další vylepšení nepřekrývající původní smysl výkladu.
Krátký a jednoduchý interaktivní test na konci výkladu má dvojí význam:
pomáhá posluchači ověřit si, zda pochopil výklad, přitom se pracuje s jeho krátkodobou pamětí,
jeho elektronickou registrací je možné ověřit aktivní účast členů skupiny v každém okamžiku procesu efektivní e-Learningové metody.
Vytvářet obsáhlé interaktivní multimediální studie je tak možné pro účely efektivního eLearningu na základě modularity a koncepční provázanosti jednotlivých kurzů. (Viz ATLAS FYZIOLOGIE 6) Efektivní e-Leraning je však velmi účinný jako podpůrná metoda výkladu jednotlivých kapitol probírané látky.
3. Metoda aplikace efektivního eLearningu v praxi
Vytvořené a ověřené skupině zašleme email s linkem na probíranou látku a výzvou ke splnění závěrečného testu: jeho výsledky musí být elektronicky monitorovány ve speciální databázi, členy skupiny, kteří velmi jednoduchý test nesplní je třeba opakovaně vyzvat k aktivní účasti na procesu efektivního e-Lerningu.
Následnou diskuzí na téma kurzu v posluchárně je možné připravit velmi efektivně půdu pro podrobný výklad tématu.
Velmi podstatné je tedy zahrnout efektivní e-Learning do kontextového řetězce:
efektivní e-Learning >> výklad >> experiment/diskuse >> test
Výsledky metody efektivního e-Learningu
Značným způsobem zkracuje rozvrhový čas potřebný pro výklad.
Velmi efektivně a nenásilně si vynucuje koncentraci na probíraný předmět.
Výrazně napomáhá ke snadnějšímu pochopení.
Motivuje k hlubšímu studiu atp.
4. Základy multimediálního zpracování efektivního e-Learningu – témata k promyšlení
vizuálně komunikační styly/layout
typografie
grafika
užití bitmap - zásady
Flash/3d/Movie
Interaktivita/Linkage a pod....
AUTOR: Josef Hlaváček Mg.A.

Publikováno na stránkách 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy 2006

Vystavil Josef Hlaváček v 7:06 0 komentářů
Parametry pro eLearning

I have no experience with basic nine year or elementary school pupils in the field of eLearning courses, however I believe the relationship with eLearning courses of these children, for various reasons, is probably the same as with young students of secondary schools. I was a lector for two years in the College of Fine Arts at Prague teaching Interactive Graphics. Under this period my experience is as follows:
The young people usually ask: “How does it work?”
If the eLearning courses are to be really successful, each course has to be created under these critical parameters:
1) Very short course (timing up to approximately 3 min.)
2) Absolutely clear explanations
3) Extremely compressed information
4) Dynamic rhythm of speech
5) Interesting form
6) Interactivity
7) Background music helps
The short test at the end of the course usually helps participants to verify that they understand the material well.
These critical parameters have many reasons behind them, but one of most important is experience with playstations and other forms of computer games.
Using the parameters mentioned above I have extremely successful results in teaching Interactive Graphics. Usually I send a message to the group of students with a link to a new course prepared just in time under todays requirements a few days before regular class meeting. Then when the regular teaching hour begins, all students know the basics, and we can practice and from time to time explain details.
The example – “how does it work” can be found on the web site: www.virtualgraphics.eu on the link called
“Applied e-learning for graphic designers”, and the results of these kind of teaching can be found on the link:
”Interactive graphics showroom “
Since I would like to be more an observer than an active participant of the workshop I would like to mention these critical facts.
Allocation of eLearning courses should be as follows:
Instructions
Lessons
Courses
Models
Simulators

Josef Hlavacek Mg.A. Prague october 4. 2006
preparing for
list

Vystavil Josef Hlaváček v 7:05 0 komentářů
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom) Jose